Cesta byla trochu otravná a ne vše probíhalo, jak mělo, ale do cíle jsem se dostal.

Původně jsem chtěl jet na nádraží MHD, ale před zastávkou jsem narazil na Bolt, tak jsem jel s ním. Vyšlo to jen o něco dráž a bylo to mnohem pohodlnější kvůli kufrům.

Autobus Flixbusu byl nějaký náhradní, neměl Wi-Fi ani zásuvky. Navíc nešla načíst moje jízdenka, ale pak to řidič nějak rozchodil. Cestou pořád visel na mobilu…

Letiště ve Vídni byla pohoda, dal jsem kafe a ještě Verči koupil muffina.

V letadle jsem seděl na sedadle v prostřední řadě u uličky vpravo. Vlevo seděla nějaká asiatka, prostřední sedadlo bylo volné. Nešlo moc spát, protože když kolem mě někdo prošel, vždy do mě drcnul a tím mě probudil. Spal jsem podle hodinek asi 2 hodiny.

Co bylo horší, nikdo mně nedokázal říct, jak má fungovat přistání v Bangkoku. Měl to být přímý let, ale ve skutečnosti to byl vlastně přestup na to samé letadlo. Musel jsem vystoupit, hodinu a půl se zabavit a pak zase nastoupit. V praxi to znamenalo oběhnout půlku letiště, abych se dostal na tu samou bránu, a to včetně bezpečnostní kontroly. Málem jsem to nestihl. Tohle úplně EvaAir ohledně informovanosti nezvládla.

Na dalším úseku jsem na tom samém místě, ale vedle mě už nebyl nikdo, takže jsem si lehnul a většinu cesty spal.

Poznámka: let do Bangkoku byl atypicky plný, protože den předtím Pákistán uzavřel vzdušný prostor a letadlo se vrátilo od jeho hranic. Takže lidi z toho letu letěli o den později.