Dnes už ostatní letí domů, mě ale čeká výlet do demilitarizované zóny.

Ráno jsem se po snídani odhlásil a uložil kufr, batoh a tašku v hotelu a vyrazil na místo srazu. Zjistil jsem, že si tam dal sraz celý autobus, a že to je hned vedle místa, kde byla den předtím večeře. Měl jsem asi hodinu čas, prošel jsem se tedy po okolí. Chtěl jsem se podívat na katedrálu, viděl jsem i její věž, ale nebyl už čas najít, kudy přesně se tam jde, bylo to v nějakém jakoby vnitrobloku.

Autobus byl poněkud kýčový, ale pohodlný. Podařilo se mně ukořistit místo u okna. Průvodkyně byla fajn, byla to Korejka asi mého věku plus mínus 10 let, špatně se to odhaduje. Měla dobrou angličtinu, říkala hodně věcí o historii korejské války a jak to tam teď funguje.

Co mě poněkud znervóznilo, když ode všech posbírala pasy, že to je třeba kvůli povolení a po první krátké zastávce nám je vrátila.

Po většinu času jsme mohli i fotit, zakázaná místa byla označena a i průvodkyně nás na to upozornila. Neměli se fotit vojáci, vojenské kontrolní body a v tunelu. Zajímavé bylo, že třeba gondola se nesměla fotit z místa, kde byl ostnatý plot, ale přímo z ní už se fotit mohlo.

Nejprve jsme šli jen na svačinu, po návratu do autobusu jsem zjistil, že kluk, který seděl vedle mě, mně obsadil místo u okna. No… Ani jsme se nerozleji a šli jsme zase ven (tohle jsem úplně nepochopil, proč). Ale fajn, akorát jsem si zapomněl v autobuse kšiltovku. Ale taky dobře, narazil jsem na pěkné kšiltovky v obchodě se suvenýry, tak jsem si jednu koupil. Je dokonce větší, než moje stará.

Ještě předtím jsme viděli most svobody. Pak jsme šli k nějakému vlaku (tam se zase nesmělo fotit ve směru ke gondolám), potom na vyhlídku, kde se už fotit mohlo. Viditelnost byla střední, sochu Kima jsem neviděl ani dalekohledem, ale jinak to byl zážitek.

Pak jsme měli možnost si koupit lístek na gondolu, což jsem samozřejmě využil. Dokonce jsem se hecl a koupil lístek do gondoly s proskleným dnem. Ale ono tím nebylo nakonec nic navíc vidět… Přejela se na řeka, pole, strážní věž, vystoupil jsem, prošel se kolem minového pole a jel zpátky. Stihl jsem to tak tak. Bohužel už jsem nestihl koupit severokorejské peníze, prý to tam měli jako unikát v obchodě se suvenýry.

V autobuse jsem vybojoval zpět své místo u okna.

Následoval přesun na observatoř Dora. Tam už se jelo přes vojenskou kontrolu. Dva vojáci beze zbraní, ale v neprůstřelných vestách kontrolovali pasy. Přitom nám průvodkyně řekla, že v Koreji je povinná vojenská služba na 18 měsíců.

Observatoř byla super, byl tam i 8 minutový film o DMZ, laděný pozitivně.

Potom jsme přejeli k 3. tunelu, který vykopali Severokorejci. Museli jsme dát do zamykatelné skříňky úplně všechno, následoval bezpečnostní rám, vyfasovali jsme přilbu a šlo se 350 metrů poměrně prudkého sestupu. Pak jsme přišli k tunelu, ten byl sice rovný, ale hrozně nízký; i já jsem musel být většinu času ohnutý. Po dalších 350 metrech byl konec. A šlo se zpět… Až pak jsem zjistil, že ten konec je asi 170 metrů od hranice se Severní Korejí. Síla.

Po výstupu jsem se v obchodě se suvenýry odměnil vodou a tričkem.

Pak už se vracíme s přestávkou na nákup suvenýrů. OK, nakoupil jsem nějaké drobnosti a ještě jedno tričko. Potom už se jelo přímo do Soulu.

V Soulu bylo neskutečně narvané metro, takže jsem si řekl, že přesun na druhý hotel s kufry si neumím představit a v hotelu jsem poprosil chlapa na recepci, aby mně zavolal taxi. Bylo to i tak na skoro 2 hodiny jízdy (62 km), chtěl asi 53000 wonů, ale byl nějaký problém s platbou. (V pondělí jsem volal do banky a prý to vidí a problém byl v jeho terminálu). Hotovosti jsem tolik neměl, chtěl jsem rychle převést peníze na Revolut, ale objevil se tam zaměstnanec hotelu, který na rozdíl od taxikáře mluvil anglicky a aspoň zprostředkovat komunikaci, protože taxikář mně připadal nějaký nervózní. Nakonec ten z hotelu zjistil, že mám Eura, prý to je asi 43€, tak že když mu dám Eura, on to za mě zaplatí. Dal jsem mu 50€ a tím to bylo vyřízené.

V hotelu jsem se musel ještě 2x vracet z 11. patra, protože dveře nereagovaly na kartičku (teda reagovaly – červeným světlem). Podruhé už šel chlápek se mnou a dostal mě dovnitř. Pokoj byl za ty prachy (asi 900 Kč) fajn.

Přebalil jsem ještě věci mezi kufrem a batohem a taštičkou a nakonec odlétám dokonce i se sprchovým gelem, který si táhnu z domu, a který jsem ani jednou nepoužil. Ale už ho v Oriflame neprodávají a bylo by mně ho líto.