Kolem půl osmé jsem se dostal na snídani, byla řešena víceméně švédským stolem. Dal jsem si tradičně míchaná vajíčka s nějakou slaninou a šunkou, pečivem a potom jsem to zapil kávou a džusem. Nechtěl jsem pít moc kávy, abych nechodil často na záchod.

V 9:00 jsme měli sraz v hale hotelu, kde se nás ujala nová slečna, představila se jako Anes, která je něco jako vedoucí našeho týmu. Rozdal jsem další magnetky, měly velký úspěch.

Nejdřív jsme se přesunuli do nějaké konferenční místnosti kde nám sdělili, co a jak bude probíhat.

Diskuze byla živá.

Pak jsme se přesunuli do obchodního centra COEX, což by mělo být největší podzemní obchodní centrum v Asii. Bohužel jsme jen proběhli několika uličkami a zapadli do italské restaurace. Hurá, jsem v Koreji, abych jedl v italské restauraci! Navíc jsem si díky mé skvělé angličtině nevědomky objednal krevety a špagety…

Když jsem vyrazil na toaletu, překvapilo mě, že není přímo v restauraci, ale musel jsem docela daleko. Dobré bylo, že hned vedle byly dva bankomaty, doplnil jsem tedy zásoby hotovosti.

Po jídle jsme navštívili knihovnu, která rozhodně stála za to.

Po jídle jsme hned vyrazili ven směrem k buddhistickému chrámu Seonbuldang. Měli jsme jen chvilku na nákup v něčem jako smíšené zboží. Takže z celého obchodního centra jsme neviděli vlastně vůbec nic.

Chrám byl fajn, jenže já jsem v neděli byl už v jiném, takže ten zážitek nebyl takový, jako měli ostatní. Ale i tak si nestěžuji, je to něco, co u nás neuvidíme.

Po návštěvě chrámu jsme se přesunuli zpátky do té konferenční místnosti kde nám nějaký režisér a location manager vykládali něco o filmování. Pro mě absolutně nezajímá debata, málem jsem tam usnul.

Pak jsme se přesunuli zpátky na hotel, s tím že si můžeme odpočinout a v 18:00 máme sraz na večeři. Dorazili jsme ale asi 20 minut před tím, takže jsem stihl jede rychlou sprchu, a to bylo všechno.

Večeře by byla fajn, jenže můj tým chtěl dělat společné fotky, což byl dnešní úkol, takže zatímco všichni kolem už dávno jedli, my se pořád fotili.
Nakonec jsem ochutnal od všeho co, nebylo moc podezřelé. Zákusky jsem za podezřelé nepovažoval žádné.

Potom přišel šok večera. Nějací korejci nám ukazovali nějaký záhadný tanec který jsme se měli naučit. S mou páteří to opravdu nebylo reálné, což jsem sdělil šéfce našeho týmu.

Potom byla soutěž v rozpoznávání obrázků, kdy lidi postupně kreslili pomocí S Penu obrázky a jeden člen týmu měl hádat, co to je. Sice to nebylo úplně domyšlené, protože když někdo dostal obrázek, který nemohl uhodnout, tak se tam úplně zasekl a neměl šanci jít dál. Jeden člověk tamtu dvě minuty hádal obrázek se špagetami. Ale přesto to bylo zábavnější, než bych čekal.

Pak byla ještě mini soutěž, kdy se hádaly produkty podle kousků obrázku, vítězci dostali nalepovací držák na mobil.

Původně jsem plánoval vyrazit na noční focení, ale nakonec jsem odpadl, píšu už jenom deníček a jdu spát.