Opět jsem se ráno vydal na snídani do hotelu, už ji ani nefotím. Je to pořád to samé. Míchaná vajíčka, párek, slanina, salát.

Chiang Kai-shek Memorial Hall

Dopoledne jsem vyrazil na návštěvu památníku Chiang Kai-shek Memorial Hall. Těsně jsem nestihl výměnu stráží, viděl jsem přesně konec. Nevadí, vyšel jsem nahoru na památník, obešel dokola, pak si sedl do stínu a asi půl hodiny relaxoval.

Na výměnu stráží se mně podařilo postavit se na výborné místo, stále jsem v první řadě, jeden voják byl přesně přede mnou. Nešlo vlastně o výměnu jak je známe z Pražského Hradu, prostě z každé strany přišli tři vojáci, předvedli nějaké cvičení se zbraní, pak zase odešli. Možná to tak nezní, ale bylo to působivé.

Pak jsem jel na hlavní nádraží, chtěl jsem se ještě podívat na modely rychlovlaků, ale bohužel se mně nepodařilo je najít. Jel jsem tedy domů, dal jsem sprchu a počkal na Verču.

Spolu jsme vyrazili nejprve na ramen, který mně opravdu zachutnal. Verča provedla přesně tu samou objednávku jako minule, platila jinou částku (asi 244 dolarů) a dostali jsme tentokrát přesně to co jsme chtěli. Dvakrát ramen a Colu.

Ještě jsme se zastavili v nočním marketu, ale naše zmrzlina tam ještě nebyla.

Taipei 101

Dorazili jsme na mrakodrap Taipei 101, našli pokladnu a vyměnili voucher za vstupenku. Zjistili jsme že můžeme přímo nahoru, získali jsme tak asi 40 minut výhledu z 89. a 91. patra navíc.

Ukázalo se, že 91. patro je pouze malinký prostor obehnaný vysokým zábradlím. Ovšem 89. patro bylo úplně skvělé, bylo z jeho vidět na obrovskou zlatou kouli.

V 18:00 jsme vyjeli do 101. patra, odkud byl ještě o něco lepší výhled. Inspiroval jsem se ostatními turisty a natočil západ slunce.

Verča pak spěchala na schůzku s kamarádkou, protože má zítra zkoušku a chtěla jsi ještě procvičit poslech. Já zůstal v 89. patře, nakoupil jsem nějaké suvenýry, sešel do 88. patra, kde je ještě lepší výhled na tu kouli. Pak jsem šel do fronty na výtah, která byla opravdu velká.

Cesta metrem byla bezproblémová, byla to jen jedna zastávka. Na naší lince už se velice dobře orientuji. Vzal jsem to přes noční market, dal jsem si palačinky s banánem a medem, nějaké smoothie, které bylo ale strašně studené, a nakonec naše oblíbené palačinky ve tvaru zvířátek. Z trhu jsem zavolal Marcelovi a potom ještě švagrovi.

Doma jsem zjistil že mně chybí asi 130 kroků do 20 000, tak jsem je naběhal na pokoji. Ovšem ten záhul už je docela poznat. Opravdu intenzivně mě bolí nohy. O zádech se ani nezmiňuji.

Podařilo se mi usnout, sousední pokoj dělal zase do noci binec. Je to už jenom jedna noc, tak to nebudu řešit, aby náhodou pak nedělali problémy Verči, která bude po mně bydlet na tom samém pokoji.