Dneska jsme si dali sraz přímo v metru – jedeme do Sun Moon Lake. Dcera tam měla původně jet na celý víkend, ale nějak to nevyšlo, tak jsme vymysleli aspoň minimalistickou verzi výletu. Máme v plánu navštívit pagodu a nějaký velký chrám, a když bude čas, tak místní historickou vesnici – něco jako skanzen.
Ráno docela hodně pršelo, ne tak jako včera, ale stačilo to, aby to otravovalo.
Taiwan High Speed Rail
Přijeli jsme do stanici vysokorychlostních vlaků, koupili jízdenku, nastoupili do vlaku. Cesta byla fajn, vlak je pohodlný, chvílemi jsme jeli až 300 km v hodině.
Moc se nepovedl přestup na autobus, nestihli jsme včas najít nástupiště, což jsem zavinil víceméně já, protože jsem Verču rozptyloval. Nakonec jsme se dostali do správného města, jenže pagoda, kterou jsme chtěli vidět, byla na druhé straně jezera. Vypadalo to, že nejezdí žádné lodě, autobusu do trvá 45 minut.
Zašli jsme tedy aspoň na oběd. Dali jsme nějaké jídlo pro dva lidi, bylo v tom grilované maso, cibule, hromada nějaké zelené trávy, tácek s bambusovými výhonky a velký hrnec nějakého vývaru. Co bylo fajn, že nám hned na uvítání nalili čaj. Ten byl dost dobrý, ale jen vlažný. Naštěstí ten vývar byl opravdu horký. V daném počasí mně to opravdu bodlo.
Po obědě jsme vyrazili ven, podařilo se nám najít přece je možnost, jak použít loď. Jednalo se vlastně o okružní jízdu, my ale využili jen první část pro cestu k pagodě.
Na místě se ukázalo, že bychom museli jít asi 45 minut pěšky do strmého terénu. To jsem odmítl, zvlášť v daném počasí. Verča naštěstí našla nějaký autobus, který nás odveze blíže k pagodě. Ale pořád budeme muset asi 15 minut pěšky.
Na místě se ukázalo, že je to 900 m poměrně vysokého převýšení. Nejdřív se šlo po silnici, dále se pokračovalo po schodech, ty byly poměrně velké, šlo se tam docela špatně. Pohled a pagodu v mlze ale stál za to. Verča vyšla až nahoru, já zůstal dole, protože se bojím výšek, a protože už jsem byl docela unavený.
Pak jsme to vzali rychle dolů, abychom stihli autobus. Jenže se ukázalo že autobus nejede. Napadlo mě zkusit Uber a povedlo se. Humorná vsuvka, přijel z stejné silnice, po které jsme přišli my. Šli jsme kolem jeho zaparkovaného auta.
Vystoupili jsme blízko autobusové stanice. Měli jsme asi 20 minut do odjezdu autobusu, zastavili jsme se ještě v místním obchodě. Chtěli jsme zkusit koupit slavný místní čaj, to se ale nepodařilo. Místo čaje vezu 7 krásně vonících mýdel.
Autobus už byl celkem v pohodě, dojeli jsme na stanici rychlovlaku, nakoupili nějaké suvenýry, zašli do Starbucks a dali kafe. Pak jsme vyrazili na vlak. Bohužel vlak přijel už praktický plný, nesedli bychom si, ani kdybychom byli první v řadě. Naštěstí jsme chytli víceméně náhodou nějaký expresní spoj který zastavoval pouze jednou kousek před Taipei. Tam se uvolnila nějaká místa, tak jsem si sedl aspoň na posledních asi 10 minut.
Cesta metrem už byla standardní. Tentokrát jsme se rozdělili s Verčou hned po vystoupení z metra. Ona šla domů já na hotel. Cestou jsem si ještě nakoupil nějaké jídlo, jen jsem místo do 7ELEVEn vlezl omylem do nějaké lékárny.