Dnes jsem měl příjemný budíček, přišla Verča. Vyrazili jsme spolu do nákupního centra. Cestou jsme to vzali přes noční trh, který se ve dne proměnil v zelný trh a místní alternativu Starbucks pod názvem Louisa Cooffee.

V nákupním centru zaujalo mimo jiné knihkupectví, kde měli i české autory (v čínštině) a také jiné knihy. Nic jsme ale nekoupili, kromě oběda. Cestou na záchod jsem našel dvě pětistovky, Za jednu jsme se teda najedli (byl to takový průměrný ramen), druhou jsme dali nějakému pánovi který byl na vozíku a hrál zajímavé melodie.

Před nákupním centrem jsme narazili na stánek s mochi, ke kterému jsme se vrátili. Měli i verzi s durianem. Neodolal jsem a bylo to – no jak jsem řekl, zajímavé. Ostatní příchutě byly v pohodě.

Cestou domů jsme se zastavili v památníku Chiang Kai-shek Memorial Hall na přehlídku, ale bohužel zrovna začalo pršet a ceremonie byla zrušena. Jedeme metrem domů. V metru jsem postřehl na reklamní TV informaci v angličtině, že gondola, kterou jsme včera jeli na Maokong, byla kvůli bouřím zastavena. To nám vyšlo.

Venku prší. Opravdu hodně a já mám na sobě poměrně lehké boty, ve kterých dnes mám letět domů, tak jsme si raději vzali na necelých 500 metrů k hotelu taxík. Dokončil jsem balení a vyrazili jsme na letiště.

Původně jsme chtěli jet taxíkem na vlak a pak vlakem, ale vzhledem k počtu kufrů a počasí jsme vzali taxi až na letiště. Bylo to asi 42 km a platil jsem v přepočtu 1200 Kč.

Letiště Taipei

Moje příruční zavazadlo mělo trochu nadváhu, proto si k sobě Verča vzala notebook a tablet, zatímco já se odbavoval. Tím jsem se dostal na 6 kg, pak už to nikdo neřešil. Po odbavení jsme se rozloučili a já vyrazil na bezpečnostní kontrolu.

Tam mě čekalo zklamání. Schválně jsem si totiž na cestu koupil opasek s plastovou sponou, nebaví mě totiž jeho sundávání. Tady po mně ale chtěli opasek sundat, i když jsem říkal, že spona je plastová.

V letadle vedle mě seděli nějací dva Thajci, ale přes uličku byly 3 sedadla volná, tak jsem se tam hned po startu přesunul a měl asi 3 hodiny poměrně pohodlného spánku k dobru.

Bangkok

V Bangkoku mě opět čekal přestup na to samé letadlo. Naštěstí už jsem věděl, co mě čeká. Jen místo brány D7 jsem hledal E7. Letadlo z Bangkoku do Vídně bylo plné, pravděpodobně na něj přestupovali cestující z Vietnamu. Cesta ale byla fajn, vedle mě seděla nějaká štíhlá Češka, která celou cestu spala (závidím), prakticky vůbec se nehýbala a vůbec jsem o ní nevěděl.

Ve Vídni jsem dost dlouho, asi 30 minut, čekal na kufry. Pravděpodobně kvůli tomu, že jsem letěl až z Taipei, byly založené někde vzadu. Pak už jsem se potkal s Terezou a jeli jsme autem domů.