Ráno jsem si sbalil věci a přesunul se dvěmi autobusy k hotelu Novotel. Cesta byla celkem v pohodě, akorát finální úsek mezi zastávkou a hotelem byl do kopce, což s kufrem nebylo úplně pohodlné, ale zvládl jsem to.

Hned v hlavní hale je recepce Samsungu.

Nejdřív jsem se checknul na pokoj a pak u Samsungu.

Dostal jsem welcome gift: trička a kartičky na jídlo a dopravu a SIM. A pak prý jesti mám instalovaný Fortnite – škoda, že tyhle věci neříkají dřív, ušetřilo by to hodně starostí. Nejdřív to nešlo najít na Play, pak to nešlo stáhnout, pak se nešlo přihlásit… Nakonec jsme to vzdali, ať se jdu projít, a že to dořešíme večer.

Rozdal jsem první magnetky a měly takový úspěch, že mě opravdu mrzelo, že jich nemám víc.

Poptal jsem se na nějaká doporučení a vyrazil do Soulu.

Nejprve jsem jel do obchodu, kde prodávají merch dceřiny oblíbené skupiny. Byla to malinko výzva najít, ale v MHD už se celkem orientuju, jen na místě to bylo malinko maskované. Teda vlastně nebylo, byl tam obrovský billboard, ale já si to nějak nespojil. V MHD je zvykem nedělat hluk, i proto je na konci tak dobře slyšet hlášení o další stanici.

Máte rádi K-Pop a Black Pink? Pak nesmíte minout tento obchod:

V obchodě jsem nakoupil, co jsem potřeboval. Další dárky se mně porařilo koupit v přilehlé uličce, kde bylo hodně stánků.

Měl jsem zde i zajímavý zážitek. Přitočil se ke mně budhistický mnich a prý odkud jsem, a že to je super a dával mně takový zlatý obrázek a malý růženec na ruku. A prý, abych přispěl na – něco. Tak jsem mu dal 2000 wonů, to se mu zdálo málo, že aspoń 10 000. Tak jo – jenže on jak se rozjel a viděl, že mám víc, chtěl 20 000 wonů. To už mně přišlo moc a chtěl jsem mu teda ty věci vrátit, ale on najednou zmizel.

Cestou jsem narazil na stánek, kde výrobce vějířů nabízel, že na vějíř napíše jméno obdarované osoby. Protože jsem měl jasno, komu tento dárek chci donést, šel jsem do toho a dovolil se, jestli si ho při psaní můžu natočit.

Nepřestalo mě nikdy fascinovat, jak spořádaně funguje metro. Lidi se nikam netlačí, ani když se snaží dostat do vozu, který bych já už označil za plný, nevzniká dojem nějakého chaosu.

Dráha metra je od nástupiště oddělená zdí. Souprava zastaví tak, aby seděly dveře vozů na dveře ve zdi. Pokud se netrefí, jednoduše kousek popojede.

Vyrazil jsem zpátky k World Lotte Tower, což je vlastně obrovské nákupní centrum. Má to prý 123 pater a 555 metrů. Vidět to byl celkem zážitek, to ano. Ale nakupovat tam, to snad ještě větší. Ceny měly o nulu víc, než jinde a všechno bylo z Francie apod. Takže pro mě úplně k ničemu – nejedu přece do Koreje, abych dovezl domů francouzské hadříky, ne?

Ale fajn, viděl jsem fakt vysoký mrakodrap a bylo to hezké. Jedeme dál, směr Samsung.

Najít budovu Samsungu bylo snadné, najít vchod už méně. Naštěstí se tam procházel nějaký člověk s visačkou Samsungu a já měl naše komunitní tričko, tak jsem mu řekl, že jsem z Evropy a chci o tom napsat a on mě navedl ke vchodu. Bylo to trochu schované a v podzemí. Ale stálo to za to!

V prodejně sice nikdo nemluvil anglicky a ceny byly srovnatelné s našimi, ale prodejna bya velká asi jako polovina Alzu v Holešovicích a působila dobře. Nafotil a natočil jsem tam kvanta fotek a videí.

Potřeboval jsem přejít silnici, ale nikde žádný přechod a těch asi 5 pruhů v každém směru s emně nechtělo přebíhat. Napadlo mě tedy zkuksit vzít to metrem a ano, to je správný přístup. Navíc jsem objevil další dárečky.

Pak jsem se vrátil na hotel a pokračoval boj s Fortnite. Nakonec se to ale podařilo rozjet a mohl jsem spokojeně jít na pokoj.

Noční výhled také nemá chybu.