Píše se rok 2023 a pokud mám pořádný mobil, stačí stisknout spoušť a mám skvělé fotky či videa – anebo že by to nebylo až tak samozřejmé?

I když jsou počítače na neuvěřitelné úrovni, stále je několik oblastí, kde nám dává středoškolská fyzika na frak a nezbývá, než sáhnout po desítkami let osvědčených řešeních. 

Jak na focení tekoucí vody

Ač se to může zdát podivné, příliš mnoho světla může být stejně velký problém, jako příliš málo světla. Při pohledu na fotografie Mléčné dráhy mobilem za čtvrtinu výplaty bych dokonce řekl, že příliš jasný den je mnohem větší výzva, než hluboká noc. Proč? Připomeňme si můj článek o expozici, kde vysvětluju vztahy mezi clonou, citlivostí, časem a osvětlením. Čím více světla, tím musíme použít menší clonu, nižší citlivost a kratší čas. U mobilu s clonou nehneme, pokud nefotíte na S9, nejnižší ISO je 50 (pořád lepší, než 64 u mé Z7 II), nejkratší čas naštěstí je 1/12000 sekundy, což stačí snad i na atomový výbuch. Takže super, jdeme fotit. Třeba tekoucí vodu. Toto jsem fotil ještě na ultrazoom Olympus C740 UZ v roce 2009:

Najdeme si nějaké hezké místečko, uděláme fotku a…

Něco je špatně. Voda není rozmazaná. Proč? Protože byl relativně jasný den a expoziční čas u této fotky je 1/180s. Počkáme tedy na nějaký mrak, který osvětlení stáhne a zkusíme to znovu:

Je to lepší – ne, je to jen méně na houby. Expoziční čas 1/50 s je pořád moc krátký. Přepneme tedy do manuálního režimu a nastavíme nejnižší ISO a čas 1/10s:

Jako vážně? Je to sice mázlé, ale taky z toho bolí oči! 

Naštěstí máme v tašce sluneční brýle nebo v lepším případě ND filtr. ND filtr je speciální fotografický či filmový filtr, který slouží k omezení světla. To ND znamená neutral density, jakože nemá vliv na barvy. Další hodnotou je intenzita filtru, udává se jako poměr ztráty světla, můj má hodnotu 8, takže můžu posunout EV o hodnotu 8, v našem případě 8x prodloužit expoziční čas. Výsledek vidíte zde:

Je to focené na stejné hodnoty, jako předchozí fotka, ND filtr mně ale srovnal jas na rozumnou hodnotu. Zde se můžete podívat, jak jsem to fotil:

Protože jsem neměl rozumný způsob uchycení, vyvolal jsem akci focení pomocí příkazu Bixby.

Jak na trhané video

Posuňme se od tekoucí vody, což je sice super věc, ale zkusíte si to jednou, k něčemu, s čím se setkáváte možná častěji, než si uvědomujete. Když natáčíte video v jasném dni, možná jste si všimli, že pohyb zachycený na videu je jakoby trhaný. Čím to je?

Video má dva základní parametry: rozlišení a snímkovou frekvenci. Čím vyšší rozlišení, tím jemnější detaily, čím vyšší snímková frekvence, tím plynulejší pohyb. Ono je to trochu složitější a hodně závisí na expozičním čase.

Videa jsou vlastně složena z řady obrázků, které se rychle promítají za sebou. Tyto obrázky nazýváme snímky. Snímková frekvence udává, kolik snímků za sekundu je zobrazeno. Běžně používané snímkové frekvence jsou například 24, 30 nebo 60 snímků za sekundu.

Expoziční čas je doba, po kterou je otevřená závěrka fotoaparátu nebo kamery, aby mohl snímač zachytit světlo a vytvořit jednotlivý snímek. Expoziční čas je vyjádřen v sekundách nebo zlomcích sekundy (například 1/50 nebo 1/100 sekundy).

Nyní k vztahu mezi expozičním časem a snímkovou frekvencí:

1. Rychlý expoziční čas a vysoká snímková frekvence: Pokud máme rychlý expoziční čas (například 1/100 sekundy) a vysokou snímkovou frekvenci (například 60 snímků za sekundu), videa budou detailnější. Kamera zachytí více snímků za sekundu, což způsobí hladší pohyb, protože změna pozice objektů je rozložena do více snímků.
2. Pomalý expoziční čas a nízká snímková frekvence: S pomalým expozičním časem (například 1/24 sekundy) a nízkou snímkovou frekvencí (například 24 snímků za sekundu) budou videa méně ostrá a spíše “klipovitá”. Kamera zachytí méně snímků za sekundu, což může způsobit, že rychlé pohyby v obraze nebudou tak ostré a mohou být rozmazané, což ale působí měkčeji a plynuleji.

Celkově lze říci, že vyšší snímková frekvence ve spojení s rychlým expozičním časem produkuje hladší a plynulejší video, zatímco nižší snímková frekvence s pomalejším expozičním časem může vést k video s větším filmovým charakterem a příjemnějšími pohyby.

Expoziční čas by neměl být výrazně kratší než odpovídá snímkové frekvenci. Pokud snímková frekvence vaší kamery je například 24 snímků za sekundu, měl by váš expoziční čas být ideálně 1/48 sekundy (nejbližší dostupný zlomek), což je polovina délky jednoho snímku. Stejně tak, pokud máte snímkovou frekvenci 30 snímků za sekundu, optimální expoziční čas bude 1/60 sekundy. 

Důvodem pro toto doporučení je tzv. “motion blur” neboli pohybový rozmaz. Při krátkém expozičním čase, který je výrazně kratší než doba jednoho snímku, může být pohyb v obraze zachycen příliš rychle a výsledkem bude nepřirozeně ostrý a “sekaný” vzhled. Naopak, když je expoziční čas správně vyvážený se snímkovou frekvencí, pohyb v obraze bude lépe vykreslen a video bude vypadat plynuleji. 

Zkuste si to představit tak, že zatímco snímek je promítán po dobu 1/60 sekundy, reálný záznam na něm byl pořízen pouze po dobu třeba 1/500 sekundy, ale další snímek je pořízen až za 1/60 sekundy, takže mezi jednotlivými snímky je hrozně dlouhé nic. U delšího expozičního času je sice každý jeden snímek méně ostrý, ale v pohybu snímky stejně splynou a dojem je lepší. 

Pokusil jsem se vám předvést, jak vypadá video za jasného dne, kdy mobil nastavil expoziční čas 1/500 – 1/300 s a jaký dopad má použití ND filtru, který stáhne expoziční čas na rozumnější hodnoty. Můžete si všimnout, že s filtrem je video příjemnější.